Blanenské baseballové mužstvo skončilo po základní části 1. ligy na sdíleném druhém místě, s osmi výhrami a šesti prohrami. Poté se začala hrát nadstavbová část, resp. prolínací část soutěže s extraligovými týmy, které se neumístily v TOP6, tedy skončily mimo play-off nejvyšší mužské baseballové soutěže.
Po odehrání baráže jsme vyzpovídali hlavního trenéra A týmu Štěpána Havlíčka.
Štěpáne, jak nadstavbová část probíhala?
Dopadla jak jsem očekával, stejně jako v minulém roce jsme poslední a nepostoupili jsme. Z této části soutěže máme dvě výhry - dvakrát se nám zadařilo proti Skokanům Olomouc. Naše výkony byly ale spíš rozpačité, hodně zápasů jsme prohráli rozdílem, nedohráli jsme devět směn, někdy ani sedm.
Na našich výkonech se podílí několik aspektů, jednak je to generační problém, kdy jsme opět před sezónou přišli o dalších pět dlouholetých hráčů mužstva, dále je pro nás komplikací léto a prázdninový režim, kdy kluci jezdí na tábory, dovolené, mají rodinné nebo pracovní povinnosti. V systému baráže, kdy se odehraje během několika týdnů 20 zápasů a hraje každý s každým sérii po čtyřech utkání, a za výše zmíněných okolností na nás začal doléhat fakt velmi úzkého kádru, se kterým se dá bojovat v základní části s režimem sérií doublů, ale poskládat sestavu na sérii čtyř zápasů už nebylo vůbec jednoduché a na zápas jsme jezdili i v devíti deseti lidech.
Jak tedy baráž nakonec dopadla a co bude následovat?
Baráž je dohraná – do extraligy se vrací Arrows a Kotlářka. Technika padá do 1. ligy. My jsme se logicky do extraligy nevyhoupli, ale s tím se ani za stávajících okolností, kdy potřebujeme především posílit a stabilizovat kádr, nedalo počítat. Příští rok se nás tedy bude opět týkat soutěž 1. ligy.
Nyní se vracíme zpět do bojů v play-off 1. ligy. Takže jsme ještě neskončili. Začínáme o nadcházejícím víkendu čtvrtfinálovou sérií na dvě výhry se SaBaTem Praha. V sobotu 9. září vyjíždíme na hřiště soupeře, v neděli 10. září nás potom čeká nejméně singl, ne-li double v Blansku na Strawberry Field.
Zápasy jsou naplánovány na 12.00 a 15.00 hod. Pozn.: Je možné, že ještě dojde např k hodinovému posunu kvůli probíhajícímu MČR U9.
Potřebujeme vyhrát 2x ze tří nebo rovnou 2:0 na zápasy a chceme postoupit do seminfinále, kde bychom chtěli zatlačit a trošku zabojovat. Máme stejný cíl jako loni, a to je semifinále. Samozřejmě se pokusíme zabojovat o titul mistra 1. ligy, chceme hrát o pořadí a medaile.
Letos jsme přišli o pět stěžejních hráčů, přesto jsme na tom po základní části stejně a budeme hrát o stejný výsledek. V Blansku baseball umíme, ale je to těžké kvůli povinnostem hráčů, kdy omezený kádr představuje značnou nevýhodu.
Nálada v týmu je ale dobrá a k úspěchu v play-off míříme i v rámci tréninkového plánu. Play off je to, proč hraješ, na to se těšíme a do toho chceme dát co nejvíce.
Přes nepříznivou bilanci z nadstavbové části můžeme zmínit pozitivní momenty?
Začal bych od nejmladších – náš úzký tým doplnili šikovní junioři Buš, Lakota, Hráček. David Lakota dostal naloženou pořádnou porci, přesto se toho nezalekl, nastoupil odhodlaně a kvůli zranění hostujícího Matěje Grendži-Donského dostal své šance na pozici spojky i na nadhozu. V útoku zaznamenal pár pěkných hitů.
Hráček s Bušem se vzhledem k menším zkušenostem spíše zapojovali, rozkoukávali, pomohli nám na hřišti, hodně na střídačce a s přípravou hřiště, což bylo skvělé.
Pro nás starší hráče je mladá krev v týmu rozhodně novým impulsem a jsme za to rádi.
Ze zkušených podal nejzářivější výkon LADISLAV KABEŠ, který v domácím utkání proti Arrows a extraligovému nadhazovači krásně trefil míč, který odletěl až za homerunový plot. Homerun na hřišti v utkání a se dřevem odpálil jako jediný Blanenšťák a přibližně asi tak 8. hráč v historii blanenského rozlehlého hřiště.
Za celou sezónu bych pochválil také Jirku Grossmanna, který se přizpůsobil situaci v týmu a pomohl s pozicí catchera, na které máme nouzi. Jirka suploval Kabeše na catcherovi a také odházel pár super zápasů.
Na nadhozu zmíním svůj výkon, kdy jsem v Blansku proti Olomouci odházel shutout complete, one hit game, kdy se bohužel v poslední směně trefil Jakub Voják.
Pálkařsky se dařilo Kabešovi, Havlíčkovi. Laďa má více extrabases, já jdu spíše po singlech, občas se zadaří double. Ostatní hráči sice podávali méně stabilní výkony , ale také dokázali odpálit, uspěli úlivkou, něco ukradli po metách, což vedlo k týmovému úspěchu. Ukázalo nám to však, že bychom se potřebovali posunout spíše ke stabilním výkonům.
Těžko vypíchnout konkrétní jména, baseball je především o celém týmu, všechny výkony jsou pro výsledek důležité a i zákrok, kterého si člověk hned při hře třeba nevšimne, po zápase vyhodnotí jako rozhodující.
Určitě ale ještě zdůrazním obrovský posun Ladě Kabeše na pozici catchera. Jako catcher hodně vyzrál, parádně se vychytal a je tahounem týmu. S nadsázkou se dá říct, že jsem si ho vychoval k obrazu svému. Často se mi stane, že bych něco rád hodil a Laďa mi v tu chvíli ukáže ten stejný nadhoz. Což je paráda, naladili jsme se na stejnou vlnu.
Oba jste zkušení hráči extraligových kvalit, svou aktivitou ale ukazujete, že máte srdce v klubu. Za to Vám patří díky a uznání. Stává se, že někteří šikovní odchovanci mají pocit, že jinde je tráva zelenější. Jak se k tomu jako trenér a blanenský srdcař stavíš?
Když jsem byl mladší, v době než jsem podepsal v Tampě v USA, slyšel jsem od všech, že mám talent. Chtěli mne z jiných klubů, včetně Prahy. Když jsem poznal, že jsem lepší než ostatní, tak jsem si řekl, že odejdu jedině do USA, že z Blanska neodejdu, protože jsem to tady měl rád. A nebylo tady to zázemí, co je teď. Moc nechápu, že by třeba někdo uvažoval o tom, že odejde. Máme zkušené trenéry, skvělé zázemí, hřiště, tunely, několik bullpenů. Raději budu tahoun týmu, ten nejlepší v týmu, než jeden z mnoha. To pro mne byla vždy motivace a inspirace.
Málokdo si uvědomuje, jak zkušené trenéry u nás v klubu máme. Co je to za baseballové osobnosti, co v životě v baseballovém světě dokázaly. Někdy mne mrzí, že si naši odchovanci málo uvědomují, co vše mají k dispozici a KDO jim věnuje svůj čas, vědomosti a zkušenosti.
Možná jsme dřív neměli tolik možností, takovou péči, takové zázemí, ale měli jsme baseball rádi, hráli jsme za několik kategorií a vše brali jako možnost se zlepšovat. Asi jsme si toho víc vážili.
Vidím v klubu ale hodně šikovných borců a doufám a těším se, až dorostou do našeho Ačka.
Foto: Petra Voet